NOVINKY

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------  

            Říká se, že kdo jednou začal psát, psát už nepřestane. Já píšu ráda knížky pro děti, ale především a hlavně poezii. Je pravda, že verš už ke mně přichází jako vzácný host. Proto se vracím k básním vydaným, ale i k těm nevydaným, co odpočívají v básnickém šuplíku. Jsou to většinou básně naprosto všední a obyčejné, které mě teď upoutají – a já s překvapením zjišťuji, že v nich ukryté vzpomínky tvoří, ať chci nebo nechci, životopis.  Nejsou to špatné vzpomínky, proto je řadím je za sebou tak, aby se daly číst. Aby vyprávěly. A dá to kupodivu dost práce a vybírání.

        Možná z nich přece jen bude knížka – knížka vzpomínek na pojetí života před více než osmdesáti lety. Třeba ji ani nedokončím, a když dokončím, možná ji nikdo nebude číst. To už je úděl psaní. Co ale určitě vím, mně udělá radost. A to už za to stojí, nemyslíte?!? 

Starý dům  

Byl přikrčený celý a stromy schovaný.                                          

Zjara tu zavoněly rozkvetlé kaštany                                             

a v jejich stínu míval tenhle dům omšelý                                     

lavice pro pocestné, když nohy bolely.                                         

Vždycky byl k lidem vlídný. Kdo město dobře zná,                   

ví, že tu hostinec byl a před ním cihelna,                                   

potom ho koupil táta a v tiché ulici                                              

si otevřel svůj krámek, sladkostmi vonící.                                 

Zůstalo v něm mé dětství i pár dospělých let.                           

Kolem známého plotu stačí jen procházet,                                

a ten dům v stínu stromů, i když už změnil tvář,

pokaždé zve mě domů – a já vím, že je lhář.