NOVINKY
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Říká se, že kdo jednou začal psát, psát už nepřestane. Já píšu ráda knížky pro děti, ale především a hlavně poezii. Je pravda, že verš už ke mně přichází jako vzácný host. Proto se vracím k básním vydaným, ale i k těm nevydaným, co odpočívají v básnickém šuplíku. Jsou to většinou básně naprosto všední a obyčejné, které mě teď upoutají – a já s překvapením zjišťuji, že v nich ukryté vzpomínky tvoří, ať chci nebo nechci, životopis. Nejsou to špatné vzpomínky, proto je řadím je za sebou tak, aby se daly číst. Aby vyprávěly. A dá to kupodivu dost práce a vybírání.
Možná z nich přece jen bude knížka – knížka vzpomínek na pojetí života před více než osmdesáti lety. Třeba ji ani nedokončím, a když dokončím, možná ji nikdo nebude číst. To už je úděl psaní. Co ale určitě vím, mně udělá radost. A to už za to stojí, nemyslíte?!?
Starý dům
Byl přikrčený celý a stromy schovaný.
Zjara tu zavoněly rozkvetlé kaštany
a v jejich stínu míval tenhle dům omšelý
lavice pro pocestné, když nohy bolely.
Vždycky byl k lidem vlídný. Kdo město dobře zná,
ví, že tu hostinec byl a před ním cihelna,
potom ho koupil táta a v tiché ulici
si otevřel svůj krámek, sladkostmi vonící.
Zůstalo v něm mé dětství i pár dospělých let.
Kolem známého plotu stačí jen procházet,
a ten dům v stínu stromů, i když už změnil tvář,
pokaždé zve mě domů – a já vím, že je lhář.